12. července 2012
Taky máte někdy pocit, že čím víc se toho dozvídáte, tím méně chcete vědět?
Lidé ve své ryzí podstatě touží po tom, aby dospěli - většinu z nich pohání dopředu podvědomá touha vědět, jako by se co největší množství informací rovnalo jakémusi zázračnému osvícení, po němž následuje už jenom doživotní blaženost. Z neznámého důvodu všichni prahnou po cestách kolem světa, šokujícím počtu milenců nebo alespoň prvotřídním akademickém vzdělání, a co hůř, není jim dovoleno, aby to tak nebylo. Společnost se mladého jedince nikdy neptá, zda stojí o to, dozvědět se něco o světě - je mu udělena povinná školní docházka, z níž se ani ti nejmazanější nedovedou tak úplně vymluvit, a ač mu do hlavy nahustí nebetyčnou spoustu faktů od násobilky a vyjmenovaná slova až po jadernou fyziku a staroorientální literaturu, obvykle se neobjeví vůbec nikdo, kdo by dotyčným osobám vysvětlil, k čemu je to všechno dobré. Jistěže, abychom vystudovali dobrou školu. Proč? Abychom si sehnali dobrou práci. Proč je potřeba, abychom v práci znali všechno? Anebo, k čemu je taková práce k životu vůbec dobrá? Podívejte, každý už asi někdy slyšel epiteton "bezstarostné dětství". A důvodem, proč jsme v mládí o tolik šťastnější a lehkomyslnější než ve stáří, bude pravděpodobně i to, že jsme tak hrozně hloupí. Nemáme žádné strastiplné zkušenosti. Nepřečetli jsme žádnou deprimující knihu, která by nás utvrdila v tom, že lidská existence zcela postrádá smysl. Neviděli jsme žádné hrůzy, které by nás mohly ochromit. A navíc, pořád ještě můžeme doufat, že budeme jedni z těch pár vyvolených, kterým všechno dopadlo tak, jak si představovali. Faktem totiž zůstává, že skoro nic není takové, jak si malujeme. Možná je to jen mou vlastní nestálostí, ale dneska jsem s lítostí shledala, že knížka, úplně nová knížka z knihkupectví, z níž je ještě cítit nedávný tisk, rapidně ztratila svou hodnotu ve chvíli, kdy jsem přečetla prvních pár stránek. Najednou už se mi zdála jakýmsi způsobem opotřebovaná, a dá se říct, že ne tak skvělá, jak jsem čekala. A co teprve večírky, jejichž vrchol nastává v okamžiku, kdy člověk nastrojený a navoněný vychází z domu? A co milenci, jejichž kouzlo mizí s prvním polibkem?
No comments:
Post a Comment