Život je boj - říkávají znudění, ztrhaní a nešťastní lidé. Nebo to říká úplně každý? Těžko říct, jaký je v tom rozdíl. Ale já, možná životem nezkroušená, možná neschopna posoudit pravdu, říkám ne. Život je zábava. Život je láska. Život je tu od toho, abychom ho žili. Nechce mi přece nikdo namluvit, že haldy lidí dnem i nocí pracují, aby si na něj vydělali, a potom z něj nemají prakticky žádné potěšení? K čemu by jim to potom asi bylo? A to je, dámy a pánové, jeden z důvodů, proč nevěřím své babičce a další armádě depresivních pesimistů, kteří zastávají názor, že život jsou jenom starosti, práce a trápení. Uznávám, že každý má někdy špatné období, každému se může přihodit něco tragického, ale největším nebezpečím života je pořád člověk sám. Pokud totiž existuje v domnění, že nic nemá cenu a vše je předem ztracené, že svět se hemží podvodníky a na každém rohu se dá očekávat jenom to nejhorší, snad by se cítil líp mrtvý. Ovšem podle mě většina podobných lidí vypouští podobné věci z úst jenom ve špatné náladě nebo prostě proto, že je rozčiluje něčí naivita a bezstarostnost (jedny z mých převažujících vlastností), ale neznamená to, že se tím řídí pořád. Ačkoli vlastně nevím, proč tenhle článek píšu, a nerada rozdávám ponaučení (hlavně proto, že stejně nemám nikoho, kdo by při pohledu na mě neudělal pravý opak), z tohohle snad jedno plyne. Život je tu od toho, abychom si ho užívali, ne přežívali! Nemá cenu řešit zbytečné obavy ani překypovat blbou náladou jenom proto, že je venku třicet šest stupňů (pokud neondléváte jako já). Zrovna tak být zalezlý doma a umírat nudou, když se můžete něco dělat nebo se s někým sejít.
JUST LIVE!
C.
No comments:
Post a Comment